Hodné holky přijdou do nebe, zlobivé kam chtějí (Nočník..)
Jsou lidi, kteří můžou dělat špatný věci a nic se nestane. Můžou klidně dlouhodobě záškodničit a nic. O teorii, natož praxi!, bumerangu v životě neslyšeli. Pohodička.
Takoví lidé můžou v podstatě cokoli. A brzo, obvykle už ve školce na to přijdou, že jim věci prochází a tak proč toho nevyužít, že. Jako malí žerou spolužákům svačiny, lámou jim pravítka a holčičkám dávaj plastelínu do vlasů.
Později pak jezdí na červenou, sem tam si vezmou něco, co jim nepatří a občas na někoho něco napráší, aby si polepšili. Pro pomluvu nejdou daleko. A k tomu všemu si ještě děsně věří, protože když nefugnuje bumerang, získají pocit vlastní nedotknutelnosti a mimořádné dokonalosti. Takže často dlouhá léta nehybně spočívají ve vedoucích funkcích a nikdo si nevšimne, že jsou blbí jak troky, protože jim všechny ty logicky vznikající průsery prostě vždycky projdou. U nás doma se tomu říká "z prdele klika".
Já bych tenhle pocit, že jakoby můžu všechno a nic se nestane chtěla jednou zažít. Jenže bohužel stojím na opačné straně barikády, v úplně jiným družstvu. Takže když mi to ujede a chci si tak trochu zahřešit, výchovný políček přiletí v podstatě už s myšlenkou na hřích. Jestli jediný kliky, který máte doma jsou ty mosazný, tak víte, o čem mluvím.
Jako včera. Potřebovala jsem se nějak zbavit žvejkačky. Taková blbost, řeknete si. Jenže moje vnitřní kurvítko registruje každý pochybení se stejnou precizností jako EET. Odchylku od normálu "hodná holka" okamžitě hlásí na centrálu a centrála bezodkladně jedná. Takže jsem ji na tý zahrádce hodila pod stůl. Tu žvejkačku. No nebylo kam a nebyl čas. Znáte to. Někam tak jako na bok nebo co... nenápadně a styděla jsem se u toho, protože vím, že žvejkačky se dávaj do koše, nebo do ubrousku a nebo se prostě na pankáče spolknou
Večer pokračoval v příjemném duchu a na žvejku jsem docela rychle zapomněla. Jen do chvíle, než jsem se v dobrém rozmaru odebrala na toaletu a tam jsem ji, v předimenzovaném zrcadle, v záři LED osvětlení, spatřila. Byla všude. Rozprostřela se mi na levém ňadru a táhla se až na sukni a odtud na novou kabelku, kde se rozlezla po celým povrchu, jak kdyby jí tam někdo celej ten večer pracně rozmatlával.
Koukala jsem na sebe jak tele na nový vrata. Je tohle vůbec možný? Je. Prostě jak jednou zahájíte život jako hodná holka, už s tím nejde nic dělat. Můžete pochopitelně hřešit, ale musíte počítat s trestem.
Tak já si teda výbírám ten trest. Klidně pětadvacet na holou.
Ale hříchů se nevzdám!!!