Z deníku matky Moniky ...

Mít dítě je věc ošemetná. Tak nějak tušíte těch 20%, co vše to obnáší, ale až realita vám ukáže, zač je toho loket. Bude na vás, jak rychle se dokážete zorientovat, vytvořit si time-management v této nové roli, v níž hlavní úlohu bude hrát váš nový šéf- dítě. Možná i vzteky vytrháte stránky z knížky “Matka a dítě”, ve kterých se píše, že dítě spí denně 12-16 hod, přičemž je možné, že to bude jen 10 h vč. spánku po “o”.  Až budete sledovat fb, instagram. youtubery a blogery chlubicí se novou dovolenou či návštěvami kina či třeba novinkou Joker, vzpomenete si, že u vás to byl před x lety film Kill Bill a že váš život je už v mnohých ohledech pasé. Nu což, teď máte malého satana, tedy jokera, přímo doma, tak co si pořád stěžujete.  Váš program budete přizpůsobovat dítěti, ale nebojte, až za pár dlouhých let dítě odroste a vy se budete blížit důchodu, ještě to třeba trochu rozšoupnete, pokud nějaké síly zbydou. Já třeba aktuálně nemám sílu se ani (při)opít, z vínka bych byla unavená.. ale nedávno jsem mlsně v obchodě pokukovala po Jelzinovi power gold a ráda bych si občas dala do kafe rum, ale nevim, zda by pak nepřišlo úplné bum. Ale vždy jsou nějaké možnosti, jak se s tou mateřskou poprat. Což třeba zkusit menší kamion kofeinu a tak.. kávu si místo s rumem míchám s kapučínem, toť můj největší denní odvaz.
Ale přejděme k praktickým ukázkám ze života s dítětem. Mít dvě děti je již celkem slušný hukot a odvaz. Pokud máte stále ještě naivní romantické představy o rodičovství, můžu vám sdělit sladká tajemství, která se k to mu vážou a co v příručce nenajdete. Ano, mít v dnešní době děti považuji stále za ouplné šílenství. Ze všech možných úhlů pohledů, co dnešní doba nabízí, takže tedy tak. Ale pokud hledáte v životě nějakou náplň, podobnou jízdě na horské dráze (ani moc nepřeháním), proč ne. Kdo si to vyzkoušel jednou a řekl díky, stačilo, nemůžu říct tak nějak ani slovo (ani půl) :-D pokud do toho jde někdo podruhé.. uf (a kdo potřetí, ani nekomentuju.. jsou v tom nějaké důvody nechucus pracus, jinak to nevidim). I slavný spisovatel Eckhart Tolle, autor Přítomného okamžiku, zůstal raději bezdětný (neměl na to koule?), byť se nám neustále snaží vtloukat, jak je krásné a jedinečné žít v přítomném okamžiku (pač prej nic jinýho ani nemáme). Co třeba dělat, když se dítko posere? dle autora máme vždy na výběr ze 3 možností (abychom nepopírali principy života): akceptace (bez vniřního odporu), radost a nadšení. Nevím, zda jde trojitý průser akceptovat bez vnitřního odporu, ale já na tom makám :-D
Inu, byli jsme v neděli s dítky v Chamu ve velké herně s množstvím skluzavek, trampolín a dalších propriet. Dřív jsme jezdívali do Plzně, ale pak to přestěhovali do menších prostor na úkor byznysu, tak se nám zde již moc nelíbí. I v Olympii zkrouhli dětský koutek na úkor byznysu. A co děti, mají si kde hrát?! chce se mi zvolat. Ještě že do Chamu je to stejně daleko jako do Plzně, je to tam lepší a cenově jen o něco vyšší. Cesta probíhá následovně, malý se potřebuje přes den vyspat, doma cca 2 hod, v autě alespoň 1 hod, aby nebyl nevrlý. ne vždy to úplně vyjde. Nyní spal v autě cca třičtvrtě hoďky, což nebylo mnoho. Utěšovala jsem se tím, že ho chvilku nechám dospat v autě. Leč stává se mi poslední dobou, jak auto vypne motor, probudí se í dítko, i když upozorňuju šeptem osazenstvo, ať je zticha a dělám pššt.. Pozoruji napjatě dítko, která má do té doby víčka pevně semknutá, když ty se náhle při zhasnutí motoru otevřou jak ve scéně hororového filmu o prokleté panence Anabelle .. (kuk, udělá ten náš kluk, už jsem vzhůru a už neusnu.. leč prospal jsem se málo). Jdeme se projít ven.. dítko se dezorientovaně v novém prostoru točí 10 min dokolečka, pač neví, jakou trasu zvolit, chvilku se projdeme a zamíříme do herny.  Zde vyfasujeme dětskou židličku a dítě dostane do ruky rohlík, aby jeho řev nedospalého mláděte byl alespoň zčásti přerušen občasným pojídáním. Okolí námi vyrušené začíná být trochu nervozní, stejně jako táta, který se většinou plnění rodičovských trablů úspěšně vyhýbá a lamentuje: s tímhle mám jet na dovolenou? to je strašný a já to všechno vím! prozradí se náhle. Divím se osazenstvu, já to znám a mám přece každý den. holt už mi to ani tolik nepřijde.. mám mít opruz doma zadarmo nebo za peníze v herně, kde mám alespoň nějakou změnu? Jdu se s dítkem projít po herně, ale to jeví známky zdrhání k východu, kde jsou otevřené dveře, aby do poněkud zadýchané herny proudil nějaký vzduch. Projdeme se tedy po parkovišti. Po čase se vrátíme dovnitř, dokonce s dítkem sjedu i velkou skluzavku. Po čase odjíždíme domů. Uf, zas na čas klid, od (snad) unavených dítek..